Svátek Čarodějnic a 1. máj

29.04.2019

30. duben a 1. máj

      Dny zasvěcené kouzlům lásky a přírody. Dny, jejichž interpretace byla různými dogmatickými vlivy překroucena, a mnozí je tedy spíš znají v souvislosti se zvykem "pálení čarodějnic". Původní tradice ale rozhodně nikoho upalovat nepřikazuje. 30. duben je totiž Dnem Čarodějnic. A Čarodějů! Tedy oslavou moudrých Žen a Mužů, kteří své srdce zasvětili přírodě, Matce Zemi a Otci Vesmíru, léčení a přinášení Lásky do našeho často zmateného a někdy smutného světa.

Je to oslava přírody. 30. duben a 1. máj mají jedinečnou, nádhernou, kouzelnou atmosféru. Příroda promlouvá, vším prostupuje Láska.

30. duben, pro Kelty Beltain, pro Germány Valpuržina noc, podle křesťanů Filipojakubská noc, je oslavou pudovosti, sexuality, plodnosti. V dřívějších dobách se o této noci spolu mohli milovat všichni, kteří chtěli. Tuto noc bylo dovoleno, co jindy ne. 1. máj je pak svátkem něžné, romantické lásky, oslavou vztahu lidí, kteří se rozhodli vydat se na vědomou cestu společného partnerství, bez nutnosti a závislosti, ve vzájemné úctě k sobě. Oba svátky k sobě patří a nádherně se doplňují. Divokost a něha.

U čarodějného ohně můžeme poděkovat našim předkům, všem moudrým Ženám a Mužům, kteří světem kráčeli před námi, celé Přírodě, všem zvířatům, rostlinám, stromům, kamenům. Svátečnímu ohni můžeme odevzdat vše, co už vnímáme jako nepotřebné a tíživé, všechny nepřínosné vzorce, rodové programy, obavy a strachy. Přeskočením ohně si upevníme zdraví a radost ze Života. Bylinky sbírané o Čarodějnicích mají obzvlášť silnou moc. A nemusíme je ani sbírat. Stačí je navnímat, povídat si s nimi, naslouchat jim. V tento den oslavujeme vlastní sexualitu, své tělo, své touhy. Nechejme se unášet extází!

V našem okolí se čarodějky a čarodějové scházeli například na Červeném kameni, na Bílé hoře, na Radhošti, Petrových kamenech v Jeseníkách...

O čarodějné noci se doporučuje pobývat v blízkosti stromů a rostlin. Se svátkem Beltain jsou spojeny všechny léčivé byliny, zejména kapradina, kopřiva, bodlák, kopřiva, máta, meduňka, pampeliška, sedmikráska, fialka, pomněnka, šeřík, pelyněk, jetel, mučenka, sléz, sporýš, kopr, břečťan, levandule, růže, hloh, dub, jabloň, bříza, jeřáb. Z esencí jsou tradičně používány růže, jasmín, ylang-ylang, broskev, vanilka, pižmo. Z kamenů tomuto období náležejí růženín, granát, smaragd, malachit, beryl, turmalín.

O 1. máji můžeme vnímat svou něžnou stránku, lásku k sobě, lásku k partnerovi, lásku k rodině, přátelům, všem bytostem a celému světu. Láska je všeprostupující. Věnujeme našim partnerům polibek pod rozkvetlou třešní, nebo pod tímto kouzelným stromem rozjímáme a vnímáme jeho laskavou sílu a vůni s myšlenkou na lásku k sobě a k těm, které nosíme v srdci.

Na 1. máj se staví májky, ozdobený věnec se nasazuje na opracovaný kmen stromu (většinou smrku, jedle nebo borovice, někdy i břízy), který symbolizuje průnik mužství ženstvím, tedy hojnost a plodnost pro všechny bytosti na planetě Zemi. Chlapci měli na starost porazit vhodný strom, dívky pletly májový věnec a zdobily jej jarními květy a krepovými pentlemi. Vybraní chlapci měli za úkol celou noc (a někdy i 3 noci) májku hlídat, aby ji nikdo neukradl. Májový svátek oslavoval také "královničky", tedy dívky panny, které byly slavnostně zasvěcovány čisté a neposkvrněné jarní přírodě.

Pro májovou četbu, třeba pod rozkvetlou třešní, jsou příhodnými tituly Bulgakovův Mistr a Markétka, Goetheův Faust, Máchův Máj, Erbenova Kytice... Máte i Vy své čarodějné a májové knížky a příběhy?

Nádhernou oslavu čarodějek, čarodějů, divoké, něžné a všeprostupující a všeléčící Lásky

přeje ze srdce

Dominika z Divotvůrny


"Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se - milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí -
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář -
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá -
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou..."